My life in the London 2. část

16. dubna 2012 v 20:23
My life in the London
Další den D byl před námi. MATURÁK!
Den před saturákem u nás Kája přespala. Měla s senou, už i šaty a všechny potřebné věci…
Dopoledne před tím než nás přijeli kluci vyzvednout jsme si ještě šli dokoupit doplňky.. J
Už byl oběd.., měli jsme jen lehký oběd. J Abychom večer nebyli plné! J
Ještě než byl čas se jít chystat jsme s Kájou probrali všechny věci.., lidi ze školy, naše sourozence, rodinu… Ani jsme se nenadáli a byl čas se jít chystat…
"Nastartovali" jsme žehličku a kulmu, šli do koupelny, kde jsme se namalovali tak aby líčení ladilo k šatům.., navzájem jsme si udělali vlasy.., já Káje vlasy vyžehlila, protože Kája má své vlasy kudrnaté.., a Kája mě vlasy nakulmovala já je na rozdíl od ní mám od přírody rovné J
Navečír přijeli i Káji rodiče, aby ji viděli jak jí to sluší! Byli jsme hotové.
Sešli jsme dolů do kuchyně po schodech, kde si nás rodiče fotili. Za pět minut už zvonili kluci u dvěří!
"Ahoj Luky, Ahoj Tome.., hrozně vám to sluší" řekli jsme naráz s Kájou.
"Ahoj holky, vám to taky sluší!" bleskově prohodili kluci.
Rodiče si nás ještě fotili jako pár. J
"Hele lidi, už bychom měli vyrazit" prohodil Tom.
Kluci měli objednanou limuzínu.., což jsme od nich nečekali. Nasedli jsme a jeli.
"Tak jsme tady" řekli kluci a s úsměvy na tvářích nám otevřeli dveře od limuzíny.
Už tam byli snad všichni! Neváhali jsme a šli do tělocvičny, kde se maturák konal.
"Kájo nezapomeň to říct Tomovi, dřív než se oba opijete" Varovala jsem Káju!
"Leo prosím tě, buď v klidu" Uklidňovala mě Kája.
Moc mě to neuklidnilo, ale věřila jsem jí.
Žilo to tam jako nikdy nikde! Všichni se smáli, povídali si, tancovali, pili…
"A teď pustíme něco pomalejšího" oznámil DJ.
Luky mě vzal kolem pasu, a já se mu zavěsila kolem krku. Ale Luky těma rukama jel pořád níž a níž, až skončil rukama na mém zadku. Ale nechala jsem to tak jak to bylo. Užívala jsem si to! Ale musela jsem si hlídat, kdy říct dost! Aby se mezi námi něco nestalo!
Ploužák skončil…
"Nechceš jít na punč" zeptal se mě Luky.
"Ale jo, proč ne?! J"
Dali jsme si sklenku punče a šli na chvilku ven, na čerstvý vzduch.
"Víš Leo ( ach ne…, co my bude chtít říct…znělo mi v hlavě) já…, já k tobě asi něco cítím…, něco víc.."
"( Ale ne, řekl to! L ) Luky, chytla jsem ho za ruku.., já k tobě taky…, ale"
"Ale co? Udělal jsem něco špatně?" prohodil se smutným výrazem ve tváři.
"Ne vůbec nic jsi neprovedl!, jen.., jen ti musím něco říct"
"Ano? Poslouchám"
"Luky, letos.., za 2 dny...končíme školu.., všichni se rozdělíme..A.., víš..mě se to říká strašně špatně.., ale já s Kájou.., my se budeme stěhovat.."
"Ale to přeci není zábrana ne Leo?, nebo ano?" prohodil nechápavě
"No.., my se stěhujeme.., ale stěhujeme se do Londýna.." řekla jsem se sevřeným žaludkem jako nikdy!
" :´( oh.., aha.., chápu.." řekl se slzami v očích
"Luky…, pro mě je to taky dost těžké! Víš.., já do tebe jsem zamilovaná už asi 2 roky. Ale nikdy jsem neměla odvahu tě oslovit! Až letos.., letos, kdy to nemá cenu.., letos kdy se stěhuji…
"Leo to je v pořádku.., já to chápu.., je to tvoje rozhodnutí, už jsi byla rozhodnutá déle.
Já jsem do tebe taky zamilovaný dlouho, ale byl jsem srab.., Byl jsem srab a nedokázal jsem tě oslovit. Byl jsem hlupák!"
Rozbrečela jsem se..
"Leo to je v pořádku, neber si to k srdci.., nebyla to tvoje chyba, u dívky se to pochopí, že se bojí oslovit kluka, ale kluk by tu dívku oslovit mohl! Ale já.., já byl srab! Budeme si volat, budeme si volat na skypu, psát e-maili, sms-ky"
"To sice ano, ale to nebude ono.., nebudu tu s tebou"
"Leo.., asi bude lepší, když se teď rozdělíme… a nebudeme to prodlužovat" Vlepil mě letmou pusu na tvář a odešel.
Sedla jsem si na lavičku před školou a plakala..
"Leo.., co se stalo?" Zeptala se nechápavě Kája
"Já.., já řekla Lukymu, že se stěhujeme"
"Ah.., aha.., Leo to bude dobrý.."
Se slzami v očích jsem se otázala" A co ty Kájo.., už jsi to řekla Tomovi?"
"Jo.., jo řekla.., nechtěl tomu věřit.., ale pochopil to.., a ještě mě podpořil J"
"Alespoň někoho" smutně jsem odsekla
"No nic.., asi bude lepší, když půjdeme domů nemyslíš Leo?" Navrhla Kája..
"Hmm, asi jo"
Když jsme dorazili domů, nebyla se mnou rozumná řeč. Kája se mě pokoušela utěšovat, ale to mě nějako nepomáhalo.
Kolem půlnoci jsme obě s Kájou usnuli.
Nastal náš poslední den v ČR.
"Leo.. Leo vstávej už je ráno!" J probouzela mě neúprosně Kája.
"Co., kolik je hodin?" řekla jsem rozespale.
"To je teď jedno vstávej" vyháněla mě Kája z postele!
"Sakriš co se tady děje?" zeptala jsem se celkem zvědavě.
"Leo.., jdi se nasnídat, obléknout a celkově se zkulturnit a uvidíš" řekla Kája se šibalským úsměvem na tváři.
"Dobře, dobře" šla jsem se tedy nasnídat.
( Ta Kája mi, ale nasadila brouka do hlavy.., co na mě může asi tak připravit?) mumlala jsem si při snídaní jen tak pro sebe.
Po vydatné snídani jsem se šla tedy "zkulturnit" . Hodila jsem na sebe lehké květované šatky a páskové sandálky, protože venku byl krásný slunečný den.
"Páni tobě to sluší" řekla s nadšením Kája.
"Děkuju" prohodila jsem netrpělivě.
"Tak pojď už.., "
"Kájo klid, vždyť už jdu.., ještě to jdu oznámit mamce" odsekla jsem Káje.
"Mamí.., jdeme s Kájou ven"
"Dobře.., mějte se" ozvalo se z kuchyně.
"Tak, kam jdeme Kájo?" ptala jsem se zvědavě!
"Uvidíš už tam budeme, jen ti teď zavážu oči"
"C-cože?" Zakoktala jsem se překvapeně.., ale souhlasila jsem.
Tak ještě pár metrů…. A jsme tady. Jen ti rozvážu opatrně šátek na očích.
"Tak co to má být Kájo?" Ale, když jsem se podívala.., Káju jsem nikde neviděla.., Viděla jsem na trávě v parku připravený piknik, a vedle sebe Lukyho..
"A-ahoj Luky" opět jsem zakoktala.
"Ahoj Leo" řekl s krásným úsměvem na tváři "Protože zítra odjíždíš, chtěl jsem s tebou strávit poslední den. A proto jsem si pro tebe připravil piknik"
"Ou, pane jo, to.., to jsem nečekala."
Ale Lukyho příjemné rozloučení jsem přijala. Strávili jsme spolu celé odpoledne, ale pomalu se stmívalo.
"Pane jo, to už je tolik hodin?" podívala jsem se na hodinky.
"No, už to tak asi bude, ten čas rychle letí." Odvětil Luky.
"Luky je mi to líto, dneska jsem si to náramně užila, ale už budu muset jít domů a sbalit si všechny věci" oznámila jsem smutně Lukymu.
"To je v pořádku, chápu to.., alespoň tě doprovodím domů" nabídl se Luky.
Na to jsem mu kývla. Šli jsme celkem dlouho.., tedy alespoň mi tak ta cesta připadala.., nekonečná., ale v tuhle chvíli mě to vůbec nevadilo.., mohla jsem být naposledy s Lukym.
Ale naše nekonečná cesta skončila. Už jsme stáli před naším domem.
"Tak.., jsme tady.., Luky.., chtěla bych ti" Nedokončila jsem větu protože mě Luky políbil.
"Chtěla jsem říct.., že jsem ti za dnešek chtěla moc poděkovat.., a že mi budeš moc chybět.., ale určitě si budeme volat.., teda pokud budeš chtít" Řekla jsem neohrabaně.
"Za nic neděkuj.., já si dnešek náramně užil.., taky mi budeš moc chybět.., a jestli budu chtít..? Co je to za otázku? To je samozřejmost..
"Jsem ráda!" Vlepila jsem Lukymu pusu na tvář objala ho, a ještě dlouho se objímali! J
"Ale teď už vážně budu muset jít Luky" L
"Dobře.., nebudu tě dál zdržovat.. J Tak hlavně ať se vám tam líbí, a daří se vám tam! J
A nezapomeňte se občas přijet ukázat i sem!" Lukymu se nahrnuly slzy do očí stejně jako mě!
"Neboj.., přijedeme sem a první kdo o tom budeš ty! Tedy.., hned po mamince! :D" Řekla jsem ztěžka
"Tak ahoj" Luky odchází..
Ještě jsem ho v dáli pozorovala jak mizí v západu slunce. Najednou byl pryč, a já si uvědomila že je to doopravdy.., že zítra se vydávám na vlastní cestu životem!

Tentokrát jsem se trošičku víc rozepsala! :D :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sola F. Sola F. | Web | 16. dubna 2012 v 21:04 | Reagovat

Tak jako hořkosladky, no... Ale to já nejradši ;)) Moc, moc, mooooc krásnej dílek =)) Má cenu psát, že nadalší se těším jak blázen??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama